Sv. Václav a Boleslav I.

Problém rekultivace

1. 6. 2010

V českých zemích má těžba nerostných surovin dlouhou a bohatou tradici, a byť v posledních desetiletích byla těžba některých surovin zastavena a pokračuje se pouze v těžbě uranu, černého a hnědého uhlí, písků, kamene apod., stále objem těžby každoročně dosahuje asi 150 milionů tun na více než pěti stovkách míst po celé republice. Z 90 % se jedná o těžbu povrchovou, mechanickou, která samozřejmě značně narušuje vzhled krajiny. Takto vznikají různé prohlubně, haldy či lomové stěny, navíc při rozsáhlejší těžbě dochází k narušování po staletí vytvářené infrastruktury a někdy i k zániku celých sídel. Jen od 2. světové války takto zaniklo již 81 obcí. Současně tato těžební místa v Podkrušnohoří (které mě zajímá nejvíce vzhledem k mému bydlišti v Ústí nad Labem), v Českém krasu nebo na jihovýchodní Moravě či Třeboňsku jsou dnes hlavním krajinotvorným činitelem.

Samozřejmě je otázkou, co s mnohonásobně více doly, na nichž byla těžba již zastavena. Ta samozřejmě není nová, pokládali si jí a zodpovídali lidé prostřednictvím různých nařízení, již od dob Františka Josefa I., resp. od jeho Obecního horního zákona, který nařizoval uvést pozemky do původního stavu, což se dělo pomocí výsadby nenáročných dřevin přímo na dno bývalých lomů. Komunistický režim od 60. let žádal co nejvíce orné půdy, a tak byla na rekultivovaná místa navážena ornice a vytvářena nová pole. Tento způsob rekultivace byl nadále upřednostňován, což bylo a je dodnes ukotveno v příslušných zákonech. V 80. letech se objevuje tzv. sociálně vstřícná rekultivace, tj. využití bývalých dolů jako autodromů, hipodromů či golfových hřišť. V dalším desetiletí až do dnešních dob se často rekultivace řeší vytvářením velkých jezer a samozřejmě k menší výnosnosti zemědělství se více upřednostňuje vytváření lesů na úkor orné půdy. Vytváření a plánování jezer je poměrně jednoduché, lehce kontrolovatelné, takže lze i z územních plánů a koncepcí očekávat nárůst takovýchto rekultivací.[1] Ovšem existují zde i nedostatky, kterými je do značné míry její neekologičnost, neboť takto vzniklá jezera jsou a priori určena k rekreačnímu využití, a značné finanční náklady, kdy se do obnovy krajiny po těžbě uhlí od počátku 90. let investovalo z veřejných i soukromých zdrojů více než 51 miliard korun (samozřejmě jsou v této částce zahrnuty i jiné druhy rekultivací, ale troufám si tvrdit, že většina této částky jde na jezera), avšak ne všichni budoucí sousedé těchto vodních ploch je vítají.[2]

Určitým řešením a alternativou by mohla být tzv. rekultivace přírodě blízká, která se využívá v některých případech v západní Evropě. Mnohdy jsou takto rekultivací postiženy či zničeny přirozeně vzniklé ekosystémy skalních stěn, osypových kuželů, výsypek, jezírek či mokřad, kde můžou přežívat mnohá vzácná společenstva.[3] A naopak při neuplatnění těchto procesů nebo jejich citlivým použitím mohou vzniknout podobné útvary jako 3 vodní plochy v Kopistské výsypce, později spojené do jezera Vrbenský, které od roku 2003 slouží k rybářským účelům.[4] Samotná Kopistská výsypka i přes pozdější negativní zásahy v podobě výstavby horkovodu komořanské teplárny či plánované zemědělské rekultivaci na jihu lokality, díky níž bylo zarovnáno množství bezodtokých vodních ploch, které patří k nejzajímavějším objektům této lokality vznikající od r. 1962 do r. 1983 postupnou lesnickou rekultivací ve spojení s již dříve připomenutými přirozeně vzniklými bezodtokými vodními plochami.[5]

Na druhou stranu vytváření jezer je přijatelnou alternativou prolomení územních ekologických těžebních limitů v oblasti Horního Jiřetína a Černic, které by vedlo k další těžbě minimálně do r. 2065,[6] nejdéle až do roku 2150. Pokud k tomuto nedojde, je plánováno po vyčerpání dnešních dolu vytvoření jezera Centrum, jež by v podstatě bylo obnovením původního Komořanského jezera.[7] Dle mého soudu má širší ekologický význam vytváření hlubších a větších jezer jako je plánované Centrum, Jiří-Družba nebo Maxim či napouštěné jezero Milada, Most nebo Medard oproti menším a mělčím jezerům určených výhradně k rekreaci, kterými jsou jezera Matylda, Michal nebo Benedikt.[8] Přičemž jsem si vědom toho, že i větší jezera budou alespoň částečně věnována rekreačnímu využití a že i malá jezera mohou tvořit přirozený celek se svým okolím jako v případě jezera Benedikt či jezera Vrbenský.

Mým původním záměrem bylo věnovat se problematice vznikajícího jezera Milada v těsné blízkosti Ústí, nicméně při práci jsem zjistil množství zajímavých údajů, které mě oddálily od původního záměru. A vzhledem k tomu že nejpostiženější oblast kraje je i nejvíce rekultivovanou, nebo by alespoň měla být, je většina mé práce věnována Mostecku.

Zdroje:

http://www.vtm.cz/clanek/napravime-co-jsme-znicili, článek z 30. 11. 2009 od Ph. D. RNDr. Petr Heneberg

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD-Dru%C5%BEba

http://cs.wikipedia.org/wiki/Medard_%28jezero%29

http://www.medard-lake.eu/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_%28jezero%29

http://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_%28jezero%29

http://cs.wikipedia.org/wiki/Benedikt_%28vodn%C3%AD_n%C3%A1dr%C5%BE%29

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jezero_Most

http://www.pku.cz/pku/site.php?location=5&type=napousteni_most

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jezero_Vrbensk%C3%BD

http://www.jezero-vrbensky.cz/print.php?article=15&printpid=-1