Sv. Václav a Boleslav I.

Ke sporům dochází ještě před vlastním ustanovením států v říjnu r. 1918. Hraniční spory se týkaly v podstatě 3 oblastí: Těšínska, Oravy a Spíše. Zatímco Československo opíralo svůj nárok o historické právo, neboť všechny oblasti byly nejméně od 14. století součástí Čech resp. Uher, kteroužto hranici mělo dle Dohody Slovensko převzít, Polsko argumentovalo právem na sebeurčení resp. polskou menšinou (v té době výrazný argument). Ovšem na rozdíl od Těšínska, kde nikdo výrazné polské osídlení nemohl nijak zpochybnit, Oravští a Spiští obyvatelé tzv. Goralé měli blížeji ke Slovákům a Poláci argumentují tím, že se jedná o poslovenštěné a pomaďarštěné Poláky.

Na Těšínsku komplikovala situaci hospodářská nutnost pro Československo (jediné spojení českých zemí s východním Slovenskem - košicko-bohumínská dráha) a německá menšina. Během října a listopadu se v daných oblastech ustanovily polské národní výbory požadující připojení k Polsku: Rada Narodowa dla Księstwa Cieszyńskiego na Těšínsku (19.10.), která dokonce v noci z 31. 10. na 1. 11.  odzbrojila rakousko-uherské posádky, Rada Narodowa Orawy ( 5. 11.) a Rada Narodowa Spiska ( v polovině listopadu). Až 30. 10. dochází v polské Ostravě k ustanovení Zemského národního výboru pro Slezsko na základě voleb do Říšské rady z r. 1911 a téhož dne vydává dr. Robert Freissler provolání o vytvoření provincie Deutschösterreich Sudetenland se sídlem v Opavě (jako jediní společně s Hansem Joklem jedná o převzetí státní správy s c. a k. zemským prezidentem baronem Adalbertem Widmannem). V této oblasti prakticky bez většího vojenského zásahu obnovilo Československo nadvládu do 20. 12. Zatímco na Těšínsku dochází mezi zemskými výbory (českým a polským) k dohodě o rozdělení – většina území připadla Polsku a k vojenskému obsazení Polskem dochází až po vyhlášení konání voleb do Sejmu na konec ledna (29.1.), Orava a Spiš je obsazena do půlky prosince. V této oblasti rovněž Československo uspělo s protestem u představitele Dohody, který nařizuje polské vyklizení Oravy a Spíše do 13.1. a po přestřelce 23.12. u Vyšších Hágů a po střelbě Poláků do vesničanů v obci Polhora dochází 24.12. k uzavření příměří, s tím že vytýčení hranic bude ponecháno na rozhodnutí pařížské mírové konference. Naopak československý protest ohledně Těšínska Polsko ignorovalo a na vojenské řešení problému v tzv. sedmidenní válce (23. 1.–30. 1.) pohlížela nevraživě Dohoda, která zastavila československý postup, ovšem v té době už bylo obsazeno většina sporného území. Tento postup byl umožněn naší přesilou, neboť většina polského vojska byla vázána boji na Ukrajině v Rusko-polské válce (kde mimochodem Polsko vycházelo z podobných odůvodnění jako Československo na Těšínsku). Vzhledem k vývoji v této válce ztrácí Polsko zájem v těchto otázkách, což je ještě umocněno tím, že případná dohodová pomoc je vázána na souhlas s arbitráží o nevyřešených polských hranicích. Mezitím se uvažuje o plebiscitu, s kterým souhlasí i naše republika, takže dohodová plebiscitní komise se ujímá správy 3. 2.  1920. Vyřešení ovšem přináší až velvyslanecká komise ve Spa 28.7. 1920, kdy Těšínsko je rozděleno zhruba na polovinu (Československo má tu více osídleno s uhelnými doly a košicko-bohumínskou dráhou), s Oravy získali Poláci 20% a ze Spíše 4,2%.

Během 20.let dochází k drobným úpravám hranic, z kterých ovšem spor o Javorinu řešila až Společnost národů, jež potvrdila příslušnost Javoriny a Ždiarce k Československu (definitivně je spor urovnán až r. 1925). Jinak i dle sčítání lidu z let 1921 a 1930 dochází k jisté čechizaci Těšínska, i když o její míře a o věrohodnosti oněch sčítání polští odborníci diskutují. Jinak panuje i na Těšínsku klid, kdy je kupř. pozitivně hodnocena národnostní politika Československa. Ten byl rozvířen až kampaní při příležitosti 15. výročí sedmidenní války r. 1934. R. 1938 vzniká Svaz Poláků v Československu, který požaduje rozsáhlou autonomii a mimo jiné je předkládá Runcimanově misi a rovněž jsou zahrnuty v Hitlerově godesberském memorandu. V samotném Polsku byla vytvořena Samostatná operační skupina „Slezsko“ o téměř 37 tisících mužů, která po předložení polského ultimáta z 30. 9. o okamžitém vydání oblasti do 2.10., od kteréréhožto dne za začíná Těšínsko obsazovat. Po jeho obsazení dochází k zavedení polštiny jako jediného úředního jazyka, což vede k odchodu do Československa 30000 Čechů a 5000 Němců, dále k vytvoření českého Slezského odboje, zatímco Němci a Šlonzáci požadují připojení k Německu. Další územní požadavky byly předloženy autonomní vládě v Bratislavě a po jejich odmítnutí a po polském odmítnutí plebiscitu a hrozby vojenského střetu v době jednání s Maďarskem přistoupilo Československo na ustanovení delimitační komise, která po drobných šarvátkách za účasti obou armád na Čadecku stanovila 30.10. hranice.

Po vzniku Slovenského štátu se začíná připravovat revize těchto hranic, mobilizovány byly záložní ročníky, Hlinkovy gardy byly zapojeny do obrany hranic a v srpnu se část německé armády rozmístila pod Oravou, Spiší a Tatrami. Do zahájení bojů 1. 9. 1939 se zapojuje rovněž polní armáda „Bernolák“ o síle 3 divizí a jedné rychlé skupiny a rovněž 3 letky: 39. a 45. stíhací letka a 16. pozorovací letka a krom toho byl německému letectvu umožněn start ze slovenských letišť. Na druhé straně naopak bojoval Legion Čechů a Slováků. Německo-slovenskou smlouvou z 21.11. se navrátilo celé území Oravy, Spíše a Čadecka pod Slovensko.

Naopak polský zábor Těšínska, který nezabral celou českou část i přes žádost říšského protektora Konstantina von Neuratha, který jí sledoval posílení česko-polské nevraživosti, se stal součástí Německa.

Posléze došlo k navázáním kontaktu mezi exilovými vládami a polská vláda jako jedna z 1. uznala československé předmnichovské hranice. A za války trvala spolupráce i nadále, nicméně po skončení války došlo k určitým sporům, i když v poněkud jiných oblastech, neboť v těchto oblastech byly obě vlády ochotné vrátit se k těm předmnichovským.

Použitá literatura:

Jaroslav BENEŠ, Stráž obrany státu 1936-1939, Dvůr Králové nad Labem 2007.

Mečislav BORÁK - Rudolf ŽÁČEK, „Ukradené“ vesnice, Český Těšín 1993.

Marie GAWRECKÁ, Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918-1938, Opava 2004.

Dan GAWRECKI, Studie o Těšínsku 15. Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918-1938, Český Těšín 1999.

Charles K. KLIMENT­ - Břetislav NAKLÁDAL, Slovenská armáda 1939-1945, Praha 2003.

Rudolf ŽÁČEK, Dějiny Slezska v datech. Praha 2004.